Zdravíme všechny táborníky, ale nejen je, po úspěšném týdnu příměstského tábora. Minulý týden, od pondělí 15. do pátku 19. srpna, naše škola pořádala příměstský tábor, na který se mnozí z nás těšili skoro celé prázdniny. Letos to byl náš jediný tábor, i když už nyní můžeme prozradit, že po takovém úspěchu jich příští rok rozhodně musíme udělat více. Tábor jsme pořádali tam, kde cvičíme, v Centru bojových a kondičních sportů Cobra, a pokud byste nás hledali, v Cobře máme přes školní rok i pravidelná cvičení Jūjutsu (japonské bojové umění). Zároveň jsme ale měli velice bohatý program, takže jsme skoro každý den vyjížděli někam pryč a do okolí, abychom nasbírali spoustu skvělých zážitků a krásných vzpomínek. V tomto příspěvku bychom vás rádi taky tak trochu vtáhli do tohoto nezapomenutelného týdne, abyste si ještě blíže dokázali představit a skoro zažít, co všechno jsme dělali a jaké to bylo…
A zároveň, pokud jste u nás ještě docela noví a uvažujete, že byste od září přidali své dítě do naší party, můžete si počíst, jak super to u nás je. Rodiče účastníků se dozví třeba ještě něco nového, co děti v zápalu zážitků zapomněly sdělit a můžete si s dětmi ještě nad fotkami zavzpomínat…
Náš tábor, jak to musí správně být, měl celotáborové téma, nebo celotáborovou hru. Název tábora Japonsko po stopách samurajů o ní tak trochu vypovídá… V našem týdnu jsme putovali (tedy aspoň symbolicky) Japonskem jakožto samurajové, a dozvídali jsme se spoustu věcí o Japonsku, jeho kultuře, ale hlavně o samurajích a jejich bojovém umění Jūjutsu. Právě samurajové byli našimi průvodci, kdy hned v úvodu tábora získal každý účastník svou kartu samuraje, ve které byla spousta různých dovedností, kterými samuraj disponoval, a které musel ovládat… Ke každé dovednosti bylo volné políčko, do kterého po splnění příslušného úkolu získal účastník nálepku a cílem bylo nasbírat a zaplnit tak celou kartu, čímž si vlastně každý mohl vyzkoušet, jaké to je být samurajem, ale hlavně si za úspěšně splněnou kartu zasloužil odměnu. Každý den se tedy nesl v duchu plnění některých samurajských dovedností, ale také výletů, her a zážitků.
Pondělí 15.8.
Pondělí byl náš první den, při kterém na začátku nesmělo chybět seznámení – účastníků mezi sebou, i s vedoucími a vlastně tak, abychom se spolu všichni dobře znali a mohli si společně užít celý týden. Po seznámení se musí sfouknout všechna táborová pravidla, ale pak už dětem byla představena celotáborová hra, kterou vy už znáte, a děti získaly své průkazy samuraje, ze kterých už rychle začaly usuzovat, co za dovednosti bychom dnes mohli plnit… A protože jsme tábor ze školy bojového umění Jūjutsu, při oficiálním zahájení nesmělo chybět ani zahajovací cvičení. Někteří účastníci jsou už naši staří známí studenti, ale pro některé to byla úplně první lekce Jūjutsu v životě, proto jsme si cvičení upravili tak, ať baví všechny, všichni ho zvládnou, ale zároveň se i něco naučí. Hodně jsme povídali, co to vlastně to Jūjutsu je, jaké techniky v něm můžeme očekávat, i jak probíhají naše běžná cvičení přes školní rok. Aby si tak hlavně noví účastníci mohli udělat obrázek, jaké by to bylo, kdyby od září začali chodit cvičit i pravidelně.
Tady musím udělat krátkou vsuvku a dát vám vědět, že již tady jsem zjistila, že všichni účastníci jsou opravdu moc šikovní. A to jak pohybově, tak i že jsou nadšení a opravdu se chtějí učit nové věci. To mi udělalo velkou radost, a proto se děti dokonce hned na prvním cvičení zvládly naučit několik bojových technik… Za první cvičení si děti hned zasloužily první nálepku do svého samurajského průkazu, protože lekci Jūjutsu opravdu krásně zvládli.
Po cvičení nám z toho samozřejmě vyhládlo, takže jsme si dali dobrou svačinku a vyrazili jsme ven, dát si první táborovou bojovku. Při této hře jsme v týmech prověřovali další velmi důležitou dovednost samuraje, a tou byla spolupráce. Děti tak čekalo několik nelehkých úkolů, které ve svém týmu s novými kamarády museli překonat. Všichni ale zvládli naučit se japonské pořekadlo, zapamatovat si básničku, používat hůlky na jídlo a mnoho dalších úkolů… Takže i spolupráce dopadla na jedničku, a zároveň jsme si pomocí zábavných kartiček řekli spoustu zajímavostí o Japonsku a jeho kultuře. Pak už jsme se vydali zpátky k nám na oběd. Po dobrém řízku s bramborovou kaší (tak trochu klasika) nás čekala ještě odpolední hra, která byla jak soutěží na rychlost, tak i hrou a zábavným povídáním o další japonské zajímavosti. S dětmi jsme si vysvětlili, že v Japonsku nepíšou úplně tak stejně jako u nás my, ale že místo písmenek mají speciální znaky, a že místo jedné abecedy používají dokonce tři. Jedna z nich, ta nejstarší a nejvíce tradiční, se jmenuje Kanji.
A právě několik těchto znaků kanji jsme si s dětmi ukázali, aby viděly, jak některé známé znaky vypadají, a třeba ti hodně šikovní, aby dokázali i něco japonsky napsat. Zjistili jsme ale, že kaligrafie je opravdu velká věda, záleží na pořadí tahů, každý znak má své tahy a nesmí jich být ani o jeden víc, a další zajímavosti a složitosti. Napřed jsme si tedy zahráli venku hru na rychlost, s tím kdo najde a přepíše v parku co nejvíce znaků, a pak už jsme si k nim v klidu sedli a každý si mohl vyzkoušet opravdu pěkně napsat ten, který se mu nejvíce líbí…
A tímto opravdu jako voda uběhl náš první den, samurajové dostali za své splněné dovednosti nálepku, a těšili jsme se na další den!
Úterý 16.8.
V úterý byla naplánovaná samurajská dovednost Péče o zvířata – což by asi každý rychle uhádnul, protože dopoledne nás čekal výlet do Ostravy do ZOO. Společně jsme si prošli spoustu zvířátek, podívali se do jejich pavilónů a popovídali si o nich. Nesměla chybět návštěva jeřábů, jakožto národních zvířat Japonska. A taky teda návštěva na statku, kde si ve výběhu můžete nakrmit a pohladit kozy i ovce. Tímto byla péče o zvířata téměř splněná. Ze ZOO jsme pak přejeli na oběd a po obědě nás čekal ještě program ve Studénce, kdy jsme se rozhodli, že dětem plnění úkolu tak trochu ztížíme, a čekala je ještě jedna hra na péči o zvířata. Její název byl docela napovídající, Nakrmte ptáčátka! Každý tým si mezi sebou zvolil jedno malé ptáčátko, které museli štafetou co nejrychleji nakrmit žížalkami (bonbony, rodiče se nyní nemusí děsit, že bychom děti nechali z hlíny vytahovat ty opravdové :D). Hra byla opravdu velice vtipná a zábavná, ale i napětí a chuť vyhrát šla cítit, takže ve finále se napětí téměř dalo krájet! Všechny týmy ale svá ptáčátka nakrmily, a pak si i velcí ptáčci za odměnu dali žížalku, takže den i samurajská dovednost byly opět úspěšně splněny.
Středa 17.8.
Ve středu jsme si udělali celodenní výlet, takže jsme hned ráno odjeli ze Studénky a k nám do dojo jsme se ten den vůbec nedostali. Ale myslím, že to vůbec nevadí, i bez toho byl program opravdu nabitý a super. Ale byl i plný výzev, a tou hned první dopolední bylo splnění samurajské dovednosti síly. Na tom jsme si ale pro děti dali záležet, ať si je opravdu otestujeme a ať si mnozí z nich vyzkouší něco nového, takže jsme si udělali výlet až do Trojanovic, do lanového parku Tarzanie. Tarzanie je největší lanový park v Česku, ve výšce v korunách stromů jsou téměř kilometry překážek různě náročných tras, které si naši samurajové mohli zkusit překonat. Některé překážky daly opravdu zabrat, na některých bylo dokonce potřeba překonat i trochu strachu (i když hlava věděla, že se nemůže nic stát, protože každý účastník je dobře jištěný – ale tomu neporučíte), každopádně záplava radosti a euforie po každém splněném kousku byla obrovská. Takové velmi bohaté bylo naše dopoledne. Pak jsme se vydali výletem lesem pomaličku už na oběd, dali jsme si dobrý oběd a za odměnu i správnou malinovku a protože ten den (a ostatně celý týden) bylo velké horko, odpoledne už jsme jen zapluli k potoku a vykoupali jsme se v příjemné horské chladivé vodě… V objednaném autobuse domů pak někteří i únavou usnuli, což je jenom dobře, protože to znamená úspěšně prožitý den.
Čtvrtek 18.8.
Už od začátku tábora bylo téměř jasné, že na čtvrtek se těší děti snad ze všeho nejvíc. Byla totiž v plánu návštěva megatrampolín v trampolínovém parku HopJump v Ostravě. Děti o trampolínách básnily už od rána, takže jsme se opravdu těšili, ale tam jsme vyjeli až odpoledne. Ráno jsme den zahájili zase cvičením, opět byli všichni moc šikovní a zase jsme se po cestičce Jūjutsu posunuli o kousek dál… Pak si děti splnily další typickou japonskou dovednost, a tou je skládání origami. Řekli jsme si, co to vůbec je, nesměla chybět ani legenda o 1000 jeřábech, a pak už se skládalo jedna báseň. A i ta báseň byla tedy na programu dne – pamatujete si, jak hned při první hře první den v pondělí se každý z týmu musel naučit nějakou básničku. Tak si nás představte, že jsme chtěli otestovat samurajskou paměť, a tu básničku jsme na děti vytáhli po čtyřech dnech znova. A možná tomu nebudete věřit, ale oni byli opravdu borci a krásně si ji pamatovali. Takže to byli další dvě dovednosti samurajů splněné, a to ještě není ani poledne. Po obědě jsme teda konečně vyrazili vlakem do Ostravy, děti byly natěšené jak na Vánoce, takže z nás šla poznat radost na kilometry daleko. A když jsme dojeli, tak se děti rozprchly po čtyřech patrech trampolín a skákaly a skákaly… Horko nehorko, zpocení nezpocení, pití nepití… Bylo to prostě boží!
Pátek 19.8.
Taky se tak divíte, jak jsme se najednou mohli octnout už u posledního dne? Utíká to všechno opravdu neskutečně, když je dobrá nálada… Pátek ráno byl zasvěcen cvičení Jūjutsu, které mělo ukázat, že i jeden týden cvičení může přinést velký posun, a že od pondělí ráno, kdy půlka tábora ani nevěděla, co to Jūjutsu je, najednou všichni cvičíme jako samurajové. Někteří studenti, kteří k nám už chodí déle, si dokonce tím, co už všechno umí, vysloužili možnost vykonat zkoušku a ucházet se tak o barevný pásek. I zkouška se moc povedla a všichni zúčastnění ji úspěšně splnili.
Poslední aktivitou z našeho průkazu samuraje byla Příprava japonského jídla a stolování. Na to se taky hodně dětí těšilo, protože jsme si na svačinku připravili pravé japonské hody. Napřed jsme si o japonském jídle něco málo řekli, a potom už každý přiložil ruku k dílu a připravili jsme si rýžové závitky s nudlemi, zeleninou a to vše v rýžovém papíře, a samozřejmě nesměla chybět ani příprava pravého japonského sushi. Některé děti hned hlásily, že sushi milují a že máme připravených strašně málo surovin, protože to všechno hned sní, ale japonské dobroty ochutnali i ti, kteří je předtím ještě nikdy nejedli, a to jsme rádi, že si na táboře mohli vyzkoušet něco nového.
Po svačince jsme tedy vyrazili opět ven, a procházkou jsme došli až do Butovic, kde na oběd nesměla chybět pravá táborová opékačka, takže oheň, špekáček, chleba, kečup… Však to znáte, mňamka. Byli jsme venku a bylo nám dobře, malovali jsme nejkrásnější zážitek z tábora, ale potom se něco stalo! Chtěli jsme dětem vrátit úspěšně splněné průkazy za celý týden snahy, a spolu s průkazem předat i odměnu, ale neuvěříte! Přišli zlí ninjové a průkazy dětem ukradli. Děti se tak s nimi museli utkat ještě v poslední táborové bojovce a vyhrát si vše zpět, aby odměna byla opravdu zasloužená. Každý samuraj ninju porazil a může tak hrdě nosit titul úspěšného absolventa příměstského tábora Japonsko po stopách samurajů 2022, diplom, i dobrou odměnu.
A tímto předáním a slavnostním ukončením tábora už jsme skoro skončili, pak už jsme jen došli k nám do dojo, kde to vlastně v pondělí ráno všechno začalo… Tábor byl opravdu boží a věříme, že i účastníci si ho moc užili, a pokud by se vám po nás začalo stýskat – nezoufejte! Od září v našich řadách rádi přivítáme nové studenty, kteří by chtěli docházet na cvičení pravidelně i přes školní rok.
Všechny informace najdete tady u nás na webu, a nebo na sociálních sítích, kde kromě toho najdete i příspěvky z každého táborového dne a spoustu fotek. Tak ještě jednou díky všem samurajům za účast a těšíme se zase naviděnou!